Vážený čtenáři, váhal jsem, zda mám vydat tento text, který je překladem zvukového záznamu ze zdroje, jenž jsem dosud nenachytal, že se bych dopustil kachny, nebo, jak se dnes říká, fejku. Záznam vyšel včera, nicméně při pátrání po době jeho vzniku jsem se dostal na 31.leden t.r. Zaujal mě nejen proto, že sděluje některé informace, v našem prostředí téměř neznámé, ale také proto, že odráží složitost vnitřního diskursu v ruských médiích. Kde i dříve patrioticky vyhlížející figury hlásají pro Rusko katastrofické scénáře. Stačí za ně zmínit aktivisty kolem stanice „Avrora“, nebo vystoupení a texty výborného ekonoma a nového poslance za opoziční socialistickou stranu s názvem „Spravedlivé Rusko“ Michaila Deljagina. Na na druhé straně jsou to, většinově ze zahraničí píšící protirežimní novináři a politologové – s nimi ale je v podstatě vše jasné.

Mně osobně záznam oslovil také proto, že v podstatě dává za pravdu mému podezření, že tzv. „kolektivní Putin“ nejenže projektuje svoje kroky daleko dopředu, ale, že přitom sleduje současně několik cílů, což se projevuje s jistým, někdy i delším, odkladem…

Skvělé zprávy přicházejí z vlády RF. Mám pocit, že premiér Mišustin byl v posledním roce zaměstnán usilovným studiem kanálu K. Dvinského*), protože vše, o čem jsme dříve psali, se realizuje, a každý den přicházejí nová příjemná překvapení.

Včera Mišustin uložil minfinu provést hromadný nákup akcií ruských společností z prostředků Fondu národního blahobytu (FNB) v celkové sumě 1 bilion rublů. Nicméně tento krok je třeba posuzovat současně se včerejším výnosem prezidenta Putina, jakož i s novými pravidly, která Ruská centrální banka CBR zavedla rovněž včera.

My jsme se vždycky stavěli za investice prostředků FNB do reálné ekonomiky Ruska. Pokud jde o nákup akcií na fondovém trhu – tady jsme takové operace podporovali omezeně (například pokud šlo o Sberbank).

K čemu tak došlo? V podstatě na základě těchto zpráv (a nejen na geopolitice) se propadly akcie našich společností v Londýně. Například, od počátku roku se Sberbank propadla 16,5 krát! V důsledku toho jeden americký depozitní certifikát (4 akcie) spadl až na 0,9 usd. V rublech to je 22–23 rbl za akcii. Stalo se to proto, že pro cizince ztratilo smysl takové akcie držet. Dividendy z nich nedostanou a při pokusu o prodej akcií narazí na ohromné problémy. A právě vysokými dividendami ruský fondový trh přitahoval nerezidenty. A tok tak, že ke konci prvního pololetí 2021 bylo cca 81% akcií ve volném oběhu kontrolováno právě nerezidenty.

Podívejme se znovu na příklad Sberbank: – tak tam budou z prostředků FNB koupeny akcie za, řekněme 20–30 rublů za jednotku. Ale na dividendách musí Sberbank vyplatit cca 27,5 rbl za akcii. Znamená to, že se peníze vrátí už během roku, ale zejména zůstanou v Rusku! S přihlédnutím k dnešní situaci, se společnosti mohou dočasně vzdát výplaty dividend. Ale i kdyby vyplácely až za rok – stále je to výborná investice. A dál – už jen zisky.

Nejedná se ale přece jen o státní Sberbanku, Gazprom, Rosněfť a další. Jde i o soukromé Novatek, Severstal, MMK, Fosagro, Lukoil, atd. Do všech těchto společností vstoupí stát. Někde víc, někde méně. Ale svůj podíl na kontrole dostane.

Fakticky to znamená hromadnou nacionalizaci. Kterýkoli velký byznys bude postaven pod přímou kontrolu státu. Samozřejmě, že nemá smysl přebírat řízení např. Severstali nebo Novateku. Zisk se ze společností do ofšórů už vyvádět nebude (zakázáno zákonem), bez problémů se bude provádět kontrola cen na vnitřním trhu, daně se budou platit zde. Co víc je ještě třeba? Proč překládat na stát řídící funkce a nafukovat tak jeho aparát? To samozřejmě smysl nemá.

Obecně vzato: – bravo, Vladimíre Vladimíroviči! Když jsme zhruba přede dvěma týdny psali, že nás čeká zásadní obrat, ani jsme si neuměli představit jeho rozsah. Vše probíhá natolik rychle, že dokonce i ty, kdysi neuvěřitelné projekty, se stávají skutečností.

Vláda předložila parlamentu návrh zákona, umožňujícího zabavovat z bankovních účtů úředníků prostředky přesahující jejich oficiální příjmy. Nezbytnost urychleného růstu ekonomiky v podmínkách vnějšího tlaku diktuje potřebu zesílení boje s korupcí, která je jednou z hlavních brzd rozvoje země. Právě tímto směrem směřují úsilí vlády Mišustina a prvního vicepremiéra Bělousova.

Jejich vláda se hodlá vypořádat s korupčníky. Bílý dům (sídlo vlády RF) předložil státní dumě dodatky k federálním zákonům „O boji proti korupci“ a „O bankách a bankovní činnosti“, které předpokládají možnost zabavení prostředků z bankovních účtů úředníků, přesahujících jejich oficiální příjmy. Kromě úředníků samotných budou sledovány i jejich rodiny. Takže přepsat několik milionů na manželku nebo neplnoleté děti se nepodaří.

Tento krok je plně v souladu se strategií prezidenta a vlády pro boj s korupcí. Výsledek, bohužel, ne vždy splňuje očekávání. Nicméně manévrovací prostor se úředníkům zmenší. Můžeme, jak dlouho chceme, mluvit o tom, že je Rusko zemí korupčníků. Problém korupce je skutečně jednou z hlavních brzd rozvoje země. Nicméně bojovat s ní efektivně lze jen tehdy, máme–li efektivní nástroje. Jak ukazují čínské zkušenosti, dokonce ani „nejvyšší trest“ nedokáže zbavit zemi korupce. Současně ale apelovat na morálku úředníků, že „krást se nemá“ je rovněž nesmyslné. Nutné je zbavit státní úředníky možnosti krást. Konstantin Malofejev**) říkal nejednou, že si „úředníci neumí představit, jak strašně se utrhli. A proto, aby se jim to nestávalo, musí být buď lidovými poslanci blízkými lidu, nebo profesionálními úředníky, jmenovanými na základě velké soutěže a zatíženými velkou odpovědností za to, co dělají“.

Udělat to lze buď přes rozvoj technologií umožňujících sledování pohybu všech bezhotovostních plateb i bankovek. Za léta svojí práce v daňové službě FNS dokázal Michail Mišustin vybudovat skvělý systém digitalizace. Efektivní využití nových technologií mu umožnilo dosáhnout přesvědčivých výsledků. Za 10 let jeho šéfování FNS se daňové inkaso zvedlo několikanásobně a byl citelně zasažen stínový sektor ruské ekonomiky.

Nicméně s korupčním problémem je to mnohem složitější. Dokonce i pokud vezmete pod kontrolu výdaje rodin úředníků, určitý manévrovací prostor jim zůstane – přátelé, důvěrníci, atd. Proto navrhované vládní opatření určitě zkomplikuje potenciálním korupčníkům život, ale úplatkářství úplně nevykoření.

Před několika lety bylo zavedeno podobné opatření, ale týkalo se výlučně zabavení nemovitostí, pozemků, automobilů a cenných papírů korupčníkům. Počet zjištěných porušení zákona každoročně rostl a v roce 2020 dosáhl objem majetku zabaveného korupčníkům 74 miliard rublů. Opatření se ovšem netýkalo bankovních účtů úředníků. Na boj s korupcí to nestačilo to, a tak bylo nutné aktivovat rozličné metody.

Právě pro boj s rozkrádáním státních prostředků je potřeba digitální rubl – o nutnosti jeho zavedení hovořil už před několika lety akademik Glazev. Při, emisi národní kryptoměny lze přidělit každému rublu unikátní kód, což bude sledovat současně dva cíle:

· Při emisi bude možné zadat parametry, podle nichž bude možné každý rubl vynaložit jen na určité cíle. Například, na výstavbu nemocnice nebo školy. Pokud budou místní výkonné orgány chtít tyto prostředky vydat na něco jiného, bude operace okamžitě zablokována.

Nové vládní opatření je třeba posuzovat jen za součást protikorupční činnosti vlády. Boj s korupcí není, konec konců, jen morální, ale i pragmatickou věcí. Čím více peněz nebude efektivně uplatněno – tím méně zdrojů Mišustinovi zůstane na rozvoj ekonomiky. To je zvlášť aktuální v podmínkách vyhrocené mezinárodní geopolitické situace…